"Velmi dobře znám záludná zákoutí mánie s psychózou, a také nesnadnou cestu z deprese (maniodeprese).
Dnes se prostřednictvím tohoto blogu snažím pomáhat lidem žijícím s bipolární afektivní poruchou (BAP) a jejich rodinám, jak s BAPkou žít plnohodnotný život*.
Ráda bych, aby můj příběh byl nadějí, že z pekla psychiatrické diagnózy i léčebny existuje cesta ven."
*Ovšem i mé dny nejsou 100% růžové a nálady se střídají. Aktuální náladu, která odráží i stav tohoto blogu, najdete na stupnici -4 až +4 níže.
+1
“Vstát z postele mi pomohla síla lásky: pes, maminka, tatínek, brácha, Ladik, Jaro Slávik, Pavel i Rafael.” Když mi poprvé diagnostikovali střední depresi v 17 letech a nasadili mi léky, moc jsem tomu nevěřila. Měla jsem pocit, že mě léky tlumí. Dnes už vím, že částečně to tak je, ale byl to také projev samotné deprese. Rodiče si tehdy...
“Tonoucí se stébla chytá,” říká se. I já jsem se na své cestě “Jak z toho, sakra, ven!” chytala všeho, co bylo po ruce. Ještě před diagnózou BAPky v roce 2016 to byly nejrůznější (alternativní) směry. Byly to například: regresní terapie, kineziologie, voice dialog, rodinné konstelace, automatická kresba, různé přechodové rituály týkající se menstruace, léčení vnitřního dítěte, léčení vztahu s otcem,...
Dobrý spánek považuji za jedno z mnoha důležitých vláken mé Záchranné sítě a Jak z toho, sakra, ven! A protože byl poslední článek trochu víc vážný, zkusím dnes malinko odlehčit a sepsat dnes už pro mne humornou historku o tom, jak se dobře vyspat a nemít ze spánku strach. Podtitul tohoto článku by se tak mohl jmenovat: “Moji démoni se bojí andělů, antipsychotik, plyšáků...
“Jak z toho, sakra, ven!” mě za můj život napadlo několikrát. Myslím, že to úplně poprvé bylo, když mi bylo 11 let. V té době jsem začala přibírat na váze a měnit se v ženu. Jak z toho, sakra, ven! mě však také napadlo: Když ve 14-ti začaly úzkosti. Když se mi něco nepovedlo. Když přišla první a x-tá deprese. Když jsem měla panické...
Bipolární kočka