Články autora
Byly doby, kdy jsem nad fyzickými bolestmi trošku ohrnovala nos. Zdálo se mi, že psychická bolest se té fyzické nemůže vyrovnat. Dnes už vím, že je (asi) nelze srovnávat. Zajímavé ovšem je, jak se na takové duševní onemocnění a dejme tomu fyzické zranění dívá okolí. Zlomená končetina jde vidět. Zlomená duše moc ne. Podle toho i usuzuji, že...
Byl jsi citlivý na slovíčka. Rozdíl pro Tebe byl mezi „mrzí mě“ a „je mi to líto“. Tak citlivý jsi byl. Milovala jsem Tě, jak jen dcera může milovat svého otce, a když Ti to nestačilo, řekla jsem „jako sůl“. Tak moc mi chybíš. Přitom jsi celou dobu věděl, že láska je nade všechno koření. Žádného takového už na světě...
Bude to rok, co jsem nic kloudného nenapsala. Nicméně, odmítám se vzdát. Dokonce zvažuji, že bych už odhalila svou tvář a neschovávala se za tu potrhlou narůžovělou blondýnu z fotobanky, která se mi však hodně líbí. Asi už mám na to koule! Jenže, když budu psát svým jménem, budu stále tak autentická? Může mi to nějak ublížit? Poraďte mi...
Podtitul: Hráči se smrtí: Takový můj běžný den. Přemýšleli už jste někdy nad tím, že jste třeba antilopa, která žije v buši/savaně a jste prostě obklopeni všemi těmi predátory (lvi, hyeny, levharti, gepardi, šakali a další)? “Jenže my tak žijeme, jen si to neuvědomujeme,” já (Praha, 22.2.2024 00:22; pozn. místo a čas vždy důležitý, proč? – to zatím netuším) ...
Pondělí 19. 2. 2024: Tento blog se snažím vést podle jisté dramaturgie, aby celkově dával smysl, aby články na sebe navazovaly, aby to zkrátka mělo hlavu a patu i nějaký vývoj. Naposled jsme ale něco napsali s Kamem Boo v srpnu 2023. To jsem měla operovaný, celkem těžce zlomený, kotník a asi už druhý rok byla v lehké depresi, diagnostikovanou mou paní...
Zpočátku se mi tam vůbec nechtělo, ale ta obrovská bolest z osamocení, neplnění režimu a touha se posunout dál, mě tam dotáhla. O “TAM” mluvím o “nápomocných organizacích”, jak jim říkám, které pomáhají lidem s duševním onemocněním začlenit se zpět do “normálního” života. Nabízejí takzvanou sociální rehabilitaci. Ve větších městech jich je hned několik, některé najdete také pod názvem Centrum...
Tento článek věnuji svým přátelům BAPkařům jako velké díky, že se s nimi cítím doma, když se ve skutečném domově jako doma zrovna necítím. Od určité doby jsem se cítila a často také pořád cítím jako outsider. Zkrátka, že nikam nepatřím, určitě ne na tuto planetu. Ještě jsem samu sebe také plně nedestigmatizovala a často mám pocit, že když vyjdu...
“Vstát z postele mi pomohla síla lásky: pes, maminka, tatínek, brácha, Ladik, Jaro Slávik, Pavel i Rafael.” Když mi poprvé diagnostikovali střední depresi v 17 letech a nasadili mi léky, moc jsem tomu nevěřila. Měla jsem pocit, že mě léky tlumí. Dnes už vím, že částečně to tak je, ale byl to také projev samotné deprese. Rodiče si tehdy...
“Tonoucí se stébla chytá,” říká se. I já jsem se na své cestě “Jak z toho, sakra, ven!” chytala všeho, co bylo po ruce. Ještě před diagnózou BAPky v roce 2016 to byly nejrůznější (alternativní) směry. Byly to například: regresní terapie, kineziologie, voice dialog, rodinné konstelace, automatická kresba, různé přechodové rituály týkající se menstruace, léčení vnitřního dítěte, léčení vztahu s otcem,...
Dobrý spánek považuji za jedno z mnoha důležitých vláken mé Záchranné sítě a Jak z toho, sakra, ven! A protože byl poslední článek trochu víc vážný, zkusím dnes malinko odlehčit a sepsat dnes už pro mne humornou historku o tom, jak se dobře vyspat a nemít ze spánku strach. Podtitul tohoto článku by se tak mohl jmenovat: “Moji démoni se bojí andělů, antipsychotik, plyšáků...
Bipolární kočka