Pondělí 19. 2. 2024: Tento blog se snažím vést podle jisté dramaturgie, aby celkově dával smysl, aby články na sebe navazovaly, aby to zkrátka mělo hlavu a patu i nějaký vývoj. Naposled jsme ale něco napsali s Kamem Boo v srpnu 2023. To jsem měla operovaný, celkem těžce zlomený, kotník a asi už druhý rok byla v lehké depresi, diagnostikovanou mou paní...
Ke svému druhému psychotronovi jsem chodil rád, pokud mi teda zrovna nebylo pekelně blbě. Byl to vyšší charismatický muž s hedvábným témbrem v basbarytonovém hlase. Ve dveřích ordinace každého pacienta zdravil jménem, pevným podáním ruky a úsměvem. Osobně si myslím, že úsměv v ksichtu psychiatra je opravdu dar přírody. Když jsem u něj začínal jako bipolár amatér, byla moje diagnóza...
Můj děda Alois ze Slezské Ostravy mě moc nemusel. To asi proto, že se neměli rádi s tátou. Nikdy ale nezapomenu, jak mi občas říkával: „To viš, synku, sranda musi byt, aji gdyby na chleba nebylo.“ Vzpomínám na něj – byl to zajímavý člověk a byl svůj. Hodně jsem si na něj vzpomněl v roce 2016, kdy jsem pod silným tlakem...
Dobrý spánek považuji za jedno z mnoha důležitých vláken mé Záchranné sítě a Jak z toho, sakra, ven! A protože byl poslední článek trochu víc vážný, zkusím dnes malinko odlehčit a sepsat dnes už pro mne humornou historku o tom, jak se dobře vyspat a nemít ze spánku strach. Podtitul tohoto článku by se tak mohl jmenovat: “Moji démoni se bojí andělů, antipsychotik,...
Bipolární kočka
Kamo Boo
