Jak z toho, sakra, ven! | Baobab pomohl, ESET pomáhá

Zpočátku se mi tam vůbec nechtělo, ale ta obrovská bolest z osamocení, neplnění režimu a touha se posunout dál, mě tam dotáhla. 

O “TAM” mluvím o “nápomocných organizacích”, jak jim říkám, které pomáhají lidem s duševním onemocněním začlenit se zpět do “normálního” života. Nabízejí takzvanou sociální rehabilitaci. 

Ve větších městech jich je hned několik, některé najdete také pod názvem Centrum duševního zdraví (CDZ). 

Po první návštěvě jsem se už nevrátila

Když jsem přišla do první takové organizace, bydlela jsem tehdy u Ostravy. Velice nejistě jsem vstoupila právě do jedné z ostravských nápomocných organizací. Mile mě přivítala jedna ze sociálních pracovnic a vedly jsme hovor na téma mého onemocnění a s čím bych potřebovala pomoci. 

V té době to bylo krátce po první hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici v Opavě, po prvním diagnostikování BAP, a já si v té době vůbec nechtěla připustit, že jsem jako “ostatní”, které jsem v tamější organizaci potkala – duševně nemocná. Nedokázala jsem si nafrněně představit, že se mám znovu “učit” mluvit s lidmi při nějaký společných akcích jako bylo třeba kreslení. 

Už jsem tam znovu nešla. Dnes vím, že jsem měla, třeba bych se vyhla dalším hospitalizacím, protože BAPka na sebe nenechala dlouho čekat a po první mánii, přišla těžká deprese, pak zase mánie a však to znáte…Více se dočtete v mém příběhu. 

Baobab není jen krásný strom, ale také nezisková organizace, tedy zapsaný spolek

Několik cyklů mánie-deprese trvalo nějakou dobu a já už bydlela zase v Praze. Po hospitalizacích na psychiatrickém oddělení Všeobecné fakultní nemocnice v Praze jsem nastoupila také několikrát do tamního stacionáře. A právě tam jsem se seznámila s činností zapsaného spolku Baobab. 

V té době jsem ještě dokončovala doktorandské studium a přihlásila jsem do programu Student. Spočívalo to v tom, že si mne na starost vzala milá slečna Petra z Baobabu a spolu jsme plánovaly a dělaly dílčí kroky k tomu, abych studium dokončila.

S Petrou jsme také probíraly můj duševní stav, jak se cítím, apod., takže to bylo fajn, když moje paní psycholožka měla například dovolenou. 

Pod tlakem deprese jsem se ale nakonec rozhodla Ph.D. studium vzdát a tím jsem pak ukončila také svůj studentský program u Baobabu. Ovšem návštěvy v Baobabu mi velmi pomohly a každému s BAPkou, nebo jiným duševním onemocněním, bych jej doporučila. Baobab nabízí řadu programů. 

Dlouho jsem pak žádnou takovou organizaci nenavštěvovala. Jenže před rokem v létě se o mě pokoušela mánie a paní psycholožka měla dovolenou. Konzultovala jsem vše také s mou ošetřující psychiatričkou. 

Různé emoční propady přicházely ale čím dál víc, cítila jsem se velmi izolovaně, tedy osamoceně, potřebovala jsem pomoci. Kontaktovala jsem tedy nejdříve Centrum duševního zdraví Fokusu Praha. Odtud mě ale kvůli spádové oblasti, kde bydlím, odkázali na Kliniku ESET a jejich Centrum duševního zdraví. 

Po prvním kontaktu se sociální pracovnicí CDZ ESET jsem byla nadšená. Hned jsem viděla zase světýlko naděje, že v tom nejsem sama. 

Od té doby se scházím s paní Terezou a sestřičkou Katkou, které mi pomáhají nejen ještě víc pochopit má duševní rozpoložení, a také jsou mou záchrannou sítí, když je paní doktorka nebo paní psycholožka mimo ordinaci. 

Seznam Center duševního zdraví najdete zde.

Pokud zvažujete jejich pomoc, tak neváhejte – stanou se dalším vláknem vaší záchranné sítě. 

S úctou a pokorou, 

Bipolární kočka