Okamžitý trik, jak si ulevit od lehké deprese

Bude to rok, co jsem nic kloudného nenapsala. Nicméně, odmítám se vzdát. Dokonce zvažuji, že bych už odhalila svou tvář a neschovávala se za tu potrhlou narůžovělou blondýnu z fotobanky, která se mi však hodně líbí. 

Asi už mám na to koule! Jenže, když budu psát svým jménem, budu stále tak autentická? Může mi to nějak ublížit?

Poraďte mi => byli byste rádi, kdyby za těmito články nebyl pseudonym, ale živá a skutečná osoba? 

Veškeré mé okolí už o mém životě/boji s BAPkou ví.

Stejně to řada lidí stále nechápe. Dokonce se objeví tací, kteří vše bagatelizují slovy: “To má dneska každý druhý.”

A já mám chuť jim říct: „Tak proč jste za mnou nebyli v blázinci, když mě kurtovali? Proč tam měla odvahu několikrát vstoupit jen má rodina na návštěvu (někteří byli aspoň upřímní, že “sorry, nepřijdu, nedělá mi to tam dobře”)? Proč jste mě netahali z deprese na sluníčko? 

Jo, někdy mě povalí vztek na některé lidi. Ale můžu se za to na ně zlobit? 

Už asi dva týdny na mě jde deprese –  po vánoční mánii spojenou s psychózou, panickou atakou i vtíravými myšlenkami, že pro mě určitě přijde čert. A to jsem si myslela, že už to s tím Satanem máme vyřešené. 

Moje nálada je aktuálně na -3 ze škály -5/+5, což není valné, a proto ani psát mi nejde. Nicméně, moc mne dneska potěšila jedna kolegyně, která blog prolítla a vnesla mi do srdce i mysli naději, že to má smysl. 

Vytáhnu proto jeden ze svých starších zápisků, jak na depresi. Není to zázračný trik, ale funguje, pokud už nejste v tom nejhorším stavu na -5:

Okamžitý trik, jak si ulevit od lehké deprese

O depresi se na internetu dočtete mnohé. Někdy bývá zlehčována slovy “já mám depku” pro stavy smutku, přechodného zoufalství, ztráty. 

Klinická deprese, ať už je lehká, střední nebo těžká je však podle mě nezáviděníhodný dlouhodobý stav plný utrpení po stránce psychické, ale i té fyzické (mě třeba bolí klouby v celém těle a svaly jakoby postrádaly sílu cokoliv „zvednout“). U mne ta nejdelší – středně těžká – trvala rok. Lehká deprese trvala s občasnými výkyvy do dobré nálady i roky dva. 

Momentálně se mi do ničeho nechce, svírá mě žaludek, mám před sebou plno práce, ale jako bych zamrzla. Všechno mě bolí a cítím se jako bych byla sevřená v hodně kousavém svetru. Ale nevzdávám to. Zvládla jsem si umýt vlasy i si dát instantní polévku, o které sice vím, že není pro náladu nejlepší, ale momentálně je těžké si dojít do obchodu pro něco vhodnějšího. 

Vím ale, co mi vždycky pomůže:

1. Překonat bolest a pustit se do čehokoliv. 
2. Uklidit si a jít ven se psem. 
3. Jít i přes tu krutou bolest do práce. 
4. Nevzdávat to, protože každý vzdání a ulehnutí do postele všechno to zaspat, situaci jenom zhorší. 

Takže rychlý trik? Udělat aspoň 5 min. čehokoliv, o čem si myslím, že mi pomůže cítit se lépe, i když si v tomto okamžiku myslím, že to nemá smysl. V depresi přece nic nemá smysl. Je to ale jen její klam. A já jdu na to! Dokázat ji, že jsem možná na chvíli prohrála bitvu, ale rvát se s ní nepřestanu.