Jak z toho, sakra, ven! | Spirituální ukotvení

Podtitul: Hráči se smrtí: Takový můj běžný den.

Přemýšleli už jste někdy nad tím, že jste třeba antilopa, která žije v buši/savaně a jste prostě obklopeni všemi těmi predátory (lvi, hyeny, levharti, gepardi, šakali a další)? 

“Jenže my tak žijeme, jen si to neuvědomujeme,”

já (Praha, 22.2.2024 00:22; pozn. místo a čas vždy důležitý, proč? – to zatím netuším) 

Našimi predátory jsou auta, motorky, prostě doprava celkově, lidé osamocení a nespokojení sami sebou (ano ti, kteří mají ty zbraně, třeba bodné, střelné, palné, chemické i biologické), politici, korporátní společnosti jako celek (ne jednotlivci v nich), stres (všechno musí být rychle a na čas). 

Za predátory můžeme však někdy považovat i ty, které “milujeme” (ano, všichni ti, kterým, chceme prokázat lásku, že je “taky” milujeme, takže upřednostňujeme jejich potřeby nad těmi svými).

A pak je tady asi Ten, který za všechno může a na kterého se asi často (snad neprávem) hněváme: Bůh. 

S pokorou a přesvědčením, že bych se chtěla jakkoliv rouhat je to nakonec “On”, kdo je tím posledním predátorem a rozhodne: “A dost!” Životní události a život sám je ale někdy tak obtížný, že jsme na Boha už možná i zapomněli (po tom, co jsme se na něj strašně zlobili) a říkáme tomu: “Já v Boha nevěřím”. 

Nejsem pohan, ale Bohy mám dva: Boha a bůžka

I když se občas můžu jevit i jako pohan, Boha mám jednoho, vlastně dva! (pozn.: vidíte, jak žiju v neustálém vnitřním rozporu?). 

Mám to tak, že věřím v Boha s velkým “B”, a pak reálně mám takového malého živého bůžka s malým “b”, mého psa. Nebojte, nové náboženství, ani sektu, zakládat nehodlám. Jen je na místě Boha i bůžka v mé Záchranné síti zmínit, protože pro mě denně existují a denně mě podporují. 

Jeden je v těle, srdci, i duchu, a bůžek je můj stín. S bůžkem se nedá, jak říkal John Lennon, otáčet ke slunci, aby všechny stíny padly za mě. Bůžek umí totiž udělat stín na všechny světové strany, proto je to bůžek, který zároveň je i tím sluncem. 

Neříkám, že mi oba často nepijou krev!, ale bez bůžka bych asi znovu neuvěřila v Boha a bez Boha bych vůbec nebyla. Nad to, když je to fakt, ale fakt k nevydržení, vždycky, ale vždycky mi nějak oba pomohli, hlavně teda Bůh. 

Když mám nutkavé a impulzivní myšlenky skočit třeba z 11. patra, protože mě někdo, byť jen telefonem, rozhodil, prášky nezabraly, linka důvěry zabrala na 30 min., a pak to přišlo znovu, padnu na kolena a prosím pána Boha o pomoc. 

Pláču třeba celý den, dokud vyčerpáním neusnu. V tom pláči je však Bůh se mnou a bůžek mi slzy svým velkým lemtajícím jazykem slzy utírá. 

Mami, už vím, proč jsem si nemohla pořídit nějakého malého ratlíka, ale 35 kg tele! Ratlíkovi by z toho slzavého údolí odešly ledviny … kdežto to tele utírá někdy celý den a je, zatím, v pohodě. 

Jen jednou jsem přestala věřit … a bůžka jsem ještě neměla … skončilo to na JIP v nemocnici. Dodnes se za to stydím, a pánu Bohu děkuji, že existuje něco jako medicína, lékaři a sociální systém. 

Je to tak, že dokud budu věřit v Boha a mít bůžka vedle sebe jako stín na všechny světové strany, tak tu BAPku, která občas přichází s nutkavými/impulzivní myšlenakmi typu “zabij se”, určitě vždycky přemůžu.

Tož taková je, zatím, má spiritualita. 

Spiritualita nemusí nutně viděna jen jako jakési náboženství, může to být i příroda a ukotvení se v ní. Takový styčný a opěrný bod, který nikdy nezklame.  Spirituální ukotvení je proto nedílnou součástí mé Záchranné sítě a najít si ho za sebe doporučuji. 

A zda byste měli pořizovat bůžka? No, někdy to není sranda. Kdybych se měla rozhodovat znovu, asi bych si podala žádost například do Helppes o asistenčního psa. Samozřejmě, že člověk musí mít finance na péči o takového bůžka, což dneska není nejlevnější záležitost, ale za záchranu života to, tuším, stojí. 

Děkuji, pane Bože, děkuji bůžku, že tady pro mě jste. A děkuji také s vesmírnou vděčností všem čtyřem přispěvatelům, kteří darovali velké částky ze své kapsy na fungování tohoto blogu ve sbírce Donio. 

Se srdečným pozdravem pro toho prvního, který to celé “rozjel” a daroval 1000 Kč a vzkaz pro Magdu: „Naprostou souzním s tím, že co je víc, než žít klidný a v pohodě život?“ Děkuji moc, Magdo, ani nevíte, jak mě to zahřálo u srdce a motivovalo psát dál. 

S úctou, láskou a pokorou, 

Bipolární kočka. 

!Tento článek není odborným příspěvkem ve smyslu lékařského doporučení, ale člověka, který s bipolární afektivní poruchou žije. Pro konzultaci se vždy obracejte na svého lékaře!